|
Tváří v tvář vzrůstajícímu sebevědomí a agresivitě Číny v Jihočínském moři se
ukazuje, jak zranitelné je diplomaticko-vojenské postavení Vietnamu. A ještě vážnější
dopady může mít fakt, že to zároveň představuje potenciální politický problém pro
vietnamskou komunistickou stranu.
Straně se nedaří skeptickou veřejnost přesvědčit o tom, že se na ni může spolehnout
v otázce obrany národních zájmů vůči ideologickým souputníkům v Pekingu.
Pokud nynější konfrontace v Jihočínském moři přerostou v otevřený konflikt, mohly
by být podle některých pozorovatelů následky pro vietnamskou komunistickou stranu
katastrofální.
„Čína by pravděpodobně mohla zabrat všechny naše pozice na Spratlyových
ostrovech během jednoho či dvou dnů, kdyby chtěla,“ říká Dinh Kim Phuc z Open
University v Ho Či Minově Městě, jeden z největších vietnamských odborníků na
teritoriální spory.
"Nedovedu si představit, co by se stalo s naší vládou, kdyby Čína zabrala byť jen
jeden ostrov. V průběhu dějin jsme opakovaně dávali najevo, že cizí okupaci
nesneseme,“ dodává.
Zjevné budování čínských leteckých základen a raketových pozic na sporných
Paracelských a Spratlyových ostrovech představuje vojenskou výzvu, kterou Vietnam
nedokáže potlačit.
Pekingu se výstavbou vojenských zařízení na dříve (polo)zatopených útesech
podařilo změnit status quo na Spratlyových ostrovech.
Více než 20 stanovišť, které Vietnam v souostroví kontroluje a okupuje, je nyní ze
strany Číny přímo ohroženo.
„Není jasné, jaký postoj v praxi vietnamské vedení (ohledně Jihočínského moře)
zastává,“ říká Long Trinh Huu, hanojský právník a prodemokratický aktivista. „Mají
plná ústa mezinárodního práva, ale co opravdu dělají pro obranu našich národních
zájmů?“ ptá se.
Long uznává, že se vláda snaží posílit námořní a pohraniční obranné schopnosti své
armády. Zároveň se Vietnamu částečně podařilo otázku teritoriálních sporů s Čínou
přenést na mezinárodní scénu a přimět Spojené státy, aby byly v oblasti viditelnější.
Nejednoznačné vzkazy, které vysílají různé frakce uvnitř strany, ale podle Longa
odhodlanost vlády zpochybňují.
„Jejich pozice není jasná. Příliš často si protiřečí. Například ministr obrany má k Číně
velmi blízko a varoval, že příliš hlasité protesty nejsou v našem zájmu.“
Snaha o hegemonii
Spojené státy posílily svou vojenskou přítomnost v oblasti a vyslaly své válečné lodě
na mise, jejichž cílem je vynutit si dodržování svobody plavby poblíž stanovišť čínské
armády na Paracelských a Spratlyových ostrovech.
Američtí vojenští představitelé zároveň veřejně pranýřují čínské snahy o hegemonii.
Dinh Kim Phuc však upozorňuje, že Vietnam se nemůže spolehnout na pomoc od
Američanů.
„Spojené státy daly jasně najevo, že se do teritoriálních sporů nenechají zatáhnout,“
říká. „Čína se americkým plavidlům v regionu nepostaví… Jejím cílem je přimět
Vietnamce, aby vystřelili jako první, a tím pak budou moci ospravedlnit obsazení
ostrovů.“
Konfrontace v Jihočínském moři byla dříve pro vietnamská státní média tabu. Šlo o
příliš citlivé téma vzhledem k nejednoznačným vztahům s Čínou.
Nyní však média dostala zelenou a nemusí si ohledně čínské agrese brát servítky.
Široká veřejnost se znepokojuje
Veřejné útoky na Čínu zmátly prodemokratické aktivisty a další disidenty, z nichž
někteří v minulosti čelili tvrdým represím za to, že sami vyšli protestovat proti Číně do
ulic.
"Situace se nyní zhoršila natolik, že instruují sdělovací prostředky, aby nás pobízely
k demonstracím. Proč mě tedy před dvěma lety strkali do basy?“ ptá se Trung Nghia,
aktivista, který si odseděl rok a čtvrt za podíl na organizování protičínských protestů.
Někteří jsou toho názoru, že vláda chce protestů využít, aby Číně ukázala, jak moc
se zlobí.
Je to ale riskantní strategie vzhledem k tomu, jak snadno se nacionalistické
demonstrace mohou obrátit proti straně a pranýřovat ji za její úzké vazby na Čínu.
"Veřejnost hluboce znepokojují hrozby namířené proti našemu teritoriu," říká Long
Trinh Huu. „Když se snažíme demonstrovat za lidská práva, máme problém strhnout
obyčejné lidi na svou stranu, ohledně Číny ale všichni zastávají stejný názor. Je to
otázka vlastenectví."
Z územního sporu se postupně stává zásadní test zručnosti a úsudku pro
vietnamskou vládu jak na úrovni mezinárodních vztahů, tak ve vnitrostátní politice.
A tento úkol může jen nabírat na obtížnosti, až se začne postupně vyjevovat
neschopnost vietnamské strany čelit rostoucím teritoriálním ambicím svého čím dál
tím asertivnějšího souseda.
|